Být svůj

Byl jsem chvili svůj a chvíli tím, čím jsem si myslel, že mám být s ohledem na společnost.
Někdy mně přijde, že v tom stavu „být svůj“ si říkám, že pro společnost – okolí – to hraju. Jenže pak ,jak to hraju, zapomenu, že to jen „hraju“. Je to setsakramentský.
Mám náladu na to, že nechcu žádnej plán plnit. Pořád jen plním nějakej plán….
Kroky jsem nepodnikal skoro žádné. Jistě jsem nějaké podnikal, jenže jim nedávám velkou důležitost. Cíl – být zdraví – mám splněný. Nějak se neženu za dalším.
Pravděpodobně jsem byl naladěný na to, co chci.
Být svůj pro mě není žádná sranda – jako že to není lehký.
Jsem v pohodě a při vychýlení z ní se do ní dostat nejrychlejší cestou.
Se scénářem jsem na tom jako s cíli.
Nerad lžu a mýlím se, a proto si netroufnu předpokládat, co bude za rok. Počítám s tím, že budu stále vědět, jak se mám fajn.