Je prima se znovu objevovat

Dnes jsem opět překonala sama sebe… Stojím tak za zábradlím na mostě, pode mnou hloubka 45 metrů a modrozelená voda… Hladina je klidná. Zato ve mně je bouře. Srdce mám až v krku a musím se hodně ovládat, aby se mi netřásly nohy strachem. „Tak jdeme na to?“ „Jasně,“ říkám. „Tak ruce za hlavu. A tři, dva, jedna… JUMP!“ A já letím… Fakt letím? A to fakt křičím já? A fakt se směju??? :-D Ještě nikdy jsem neviděla svět vzhůru nohama… Tak takhle to vypadá? To je bomba!!! J

Užila jsem si nádherný víkend. Po totálně těžkém týdnu jsem to fakt potřebovala. Moje víra dostala hodně na pr… Ale požádala jsem o pomoc a pár odpovědí. Nedaly na sebe dlouho čekat.

Téma týdne, téma týdne… Hm, bylo nějaké oficiální? Pro mě to bylo přijetí sebe sama. Setkala jsem se tento týden snad se vším, co u nás doma bývalo tabu. Ze začátku jsem z toho byla na kolaps… za poslední dva dny jsem si však ověřila, že je to naprosto normální součást života a že ji budu muset přijmout.

Dnes si nedlužím nic. Vše, co jsem potřebovala vědět, vím.

Uvědomila jsem si, jak strašně moc jsem potlačovala sama sebe. Přijala jsem identitu, kterou mi vnutil vnější svět, a zapomněla jsem, kdo jsem vlastně já. Je prima to znovu objevovat.

Stále se snažím naladit na to, co chci já. Pozoruji své myšlenky a někdy se nestačím divit.

Priority na tento týden: pustit se do práce, zakreslit plány pokojů.

Priority na tento měsíc: dokončit úpravy v domě, nakoupit sazeničky a vrhnout se na zahradu.

Jsem spokojená a šťastná. Nechci být nikdo jiný, než jsem, nebo někde jinde. Právě teď mám vše, co potřebuji.

A od teď za rok? Kdo ví? Nechám tomu volný průběh a ono se to všechno nějak vyvine a poskládá J