Do první poloviny týdne jsem byla konečně tou Elzou, kterou chci být. Sebejistá, aktivní, s velkou energií, chutí do práce a s viditelnými výsledky. Můj tým se mi rozrostl a ve středu jsem jela na dvoudenní workshop, abych se podívala, jak se jim daří. Toto školení bylo úžasné, najednou už jsem nevnímala sama sebe, ale tým, týmovou spolupráci a moji chuť brzy vést tento workshop. Při zvolení si přezdívky, s cílem se po celé dva dny tak oslovovat, jsem ani na zlomek nezahálela a konečně z Elišky, kterou jsem byla na prvním workshopu, se stala odvážná Elza. Ovšem nechala jsem se dostihnout svoji minulostí, svými myšlenkami, vzpomínkami. Toto školení probíhalo v menším hotýlku, kde jsem strávila chvíle s bývalým přítelem. Kudy jsem procházela, tam jsem nás viděla společně. Od první noci strávené v hotelu se mi následující čtyři noci o něm neustále zdály sny, po kterých jsem se probouzela s bolavým srdíčkem a úplně rozladěná do nového dne. Ke konci školení se dokonce z ničeho nic objevil mezi dveřmi, bylo to pro mě nečekané a naprosto mě jeho přítomnost rozhodila. Takže kým jsem tento týden byla??? Zpočátku silnou lvicí s jasným postojem a pak … teď si připadám jako ohrožené lvíče, které jde opět pracovat na svém postoji a snaží se co nejrychleji dospět, aby přežilo (nadhled, vyhodit z hlavy ubíjející myšlenky, uvědomit si opět více sama sebe aj.)
Malými krůčky k velkým úspěchům =o)
Asi ty nejzřetelnější krůčky,které jsem na sobě pociťovala byly určitě na workshopu. Snažila jsem se co nejvíce zapojovat, předávat své zkušenosti a sama si řekla svoji vedoucí, abych si vzala hlavní slovo u konkrétního tématu tréninku. Těšila jsem se z pocitu, kdy jsem přednášela a snažila se maximálně vtáhnout do dění nováčky.
Žádné komentáře:
Okomentovat