Surfařem na vlně svého života

Tento týden jsem byl surfařem. Surfařem na vlně svého života. Nechal jsem se unášet tou vlnou a všechno vycházelo a zapadalo přesně do sebe. Často jsem stihl jen zírat s otevřenou pusou.

Můj plán na nejbližší období je udělat z hradu zimní sídlo. Kráčím po této cestě i když cil je stále ješte za kopcem. Ale znovu nacházím potěšení v cestě samotné.

Kroky ke svému cíli jsem asi provedl už dřív – teď mě nese proud. Tento týden jsem jen korigoval směr. Báječný pocit.

Celý tento týden je jeden velký prožitek. Když se ohlédnu zpět, vidím spoustu krásných chvil a zážitků. A všechny do sebe báječně zapadají – načasováním, drobnými odchylkami, které změnily směr mojí cesty na nejlepším možném místě... Černou skvrnou jsou zdravotní problémy mých blízkých...

Celý týden jsem byl naladěný na sebe. Určitě bylo pár chvil, kdy jsem sám sobě působil příkoří, ale musel bych hodně vzpomínat, abych nějakou vylovil.

Týden vzduchu měl dva hmatatelné výsledky – uklidil a přeskládal jsem si stůl v kanceláři a probral staré oblečení, které se už dlouho dlouho válí na hradě na půdě... a možná jsem přišel na smysl svého života...

Priority na týden – dostat na hrad šikovnýho zedníka, kurz hry na djembe, pravidelně psát do deníku, když už ho s sebou nosím...

Priority na měsíc – za měsíc už bude chladněji, tak je třeba udělat z hradu zimní sídlo...

Připadne mi, že scénář, který jsem měl, se mi tento týden splnil. Vzpomínám si totiž jen na krásné a šťastné chvilky. Teď si tak uvědomuju, že jsem byl šťastný, i když jsem se zlobil.

Od teď za rok to bude stejně tak báječné jako teď a navíc k tomu bude hrad nachystaný k vítání častých vzácných návšťěv. S hvězdičkou jich budeme mít spoustu!