Obyčejně krásný

Koukal jsem na zápisky v deníku a nějak si nevybavuju, kým jsem ponejvíc byl. Samozřejmě, byl jsem to já, ale která role? Pamatuju si na Cyrána, to když jsem se usmíval na celý svět zevnitř (svými játry), ale taky jsem byl pan ublížený. Ne tak často jako minulý týden. Plánování se opět soustřeďuje na bydlení. Tent týden jsem vyzvedl kotel a odvezl na hrad. Zatím není zapojený ani pověšený. Jinak drobné úkoly plánuji a plním každý den. Můj cíl se teď týká bydlení. Koupil jsem kotel, celou sobotu pracoval na hradě. Každý jsme jedinečná a dokonalá bytost. V každém okamžiku děláme to nejlepší co můžeme. Nahlížejme takto na sebe. Ale i na ostatní. Z tohoto úhlu pohledu jednoznačné vyplývá, že vám nechce nikdo ublížit. Taky jsem si uvědomil, že opravdu nemá cenu zahrnovat svoji hlavu scénáři, co se stane až... Nejvíce času jsem byl naladěný na sebe, vnitřní pohodu a úsměv. Cítil jsem se hezky a prožíval krásné okamžiky. Těch nepříjemných bylo jen pár. Téma týdne se týká začátku nového věku. V pátek byl ten významný den i když mi přišel docela obyčejný. Obyčejně krásný. Užil jsem si ho. Asi nejvíc se mi líbilo, když jsme s hvězdičkou seděli v knihkupectví, pročítali knížky, které jsme si koupili a popíjeli kávičku. Bylo to obyčejné a přitom krásné. Prioroty na týden – návštěva hřbitova, znovu začít pravidelně cvičit, udržet si každodenní plánování a zápisy do deníku (pomáhá to!) A na měsíc? Už konečně zprovoznit topení na hradě, vybrat si svůj cíl. Dnes jsem si uvědomil, že je už jen drobný rozdíl, mezi tím, jak se cítím teď a jak se chci cítit za rok. Teď ještě zapracovat na tom, jak se to projeví v okolním světě. Od teď za rok jsem sebejistější a sebevědomější než teď a stále stejně spokojený a vnitřně vyrovnaný. A hlavně - na hradě je teplo, hoří oheň v krbu, my s Hvězdičkou před ním sedíme v pohodlných křeslech a popíjíme vínečko, povídáme si a smějeme se...