Tento týden jsem byl asi nejvíc budovatelem. Téměř všechen volný čas jsem věnoval práci na hradě. Byl jsem také pan nepozorný, a to hned v pondělí, kdy se mi podařilo nabourat auto. Tentokrát se z toho pokusím něco vytěžit. Týden utekl tak rychle, jako ten minulý. Ať už jsem byl kýmkoli, málo jsem to procítil, zřejmě proto, že jsem si toho naložil hodně. Zvládám to v pohodě, ale při tak velkém vyížení to nejsem schopen všechno prožívat, utíká mi to mezi prsty.
Největší posun ve svém plánu je vidět na hradě. Čím dál víc se to blíží k plnohodnotnému bydlení. Chci tam do konce roku bydlet bez obav z třeskutých mrazů.
Krom práce na hradě jsem ke svému cíli nepostoupil. Možná ano, ale bez vědomých kroků. Spíš jsem svůj život dobíhal než abych řídil směr. Připadá mi, že mi znovu začíná chybět hloubka prožitků. Buď je to obdobím, nebo shonem.
Nejpřínosnějším prožitkem bylo zřejmě moje pondělní bourání v autě. Překvapilo mě, jak rychle jsem se z toho oklepal a přestal se tím zabývat. A dokonce jsem se k tomu postavil tak, že z toho i něco vytěžím. Víc si věřim.
Byl jsem naladěný na to, co nechci. Nebo jsem spíš nebyl naladěný sám na sebe. Spousta věcí se udála, práce na hradě se posunuly o velký kus, ale já u toho jaksi nebyl. Vnitřně. Jedním z okamžiků, kdy jsem byl tady a teď, byla pondělní kolize. I pár dalších by se našlo. Ale všechno se najednou děje nějak moc rychle...
Téma týdne. Oheň. Hned v pondělí. Kolize. Síla a energie, kterou jsem vkládal do prací na domě. Neodpočíval jsem, hořel jsem.
Priority na týden? Deník jsem si nesplnil, splním si ho teď. Stejně tak jako odpočinek. K tomu přidám naladění sám na sebe. Ve čtvrtek mám hodinu hry na djembe, to mi pomůže.
Tento měsíc chci dodělat topení na hradě, pravidelně hrát na djembe a zkoumat svoji léčivou sílu.
Scénář se mi plní, posuny jsou v bydlení. V práci je to fajn a i když je toho hodně, nevidím žádný posun, vývoj.
Za rok budu žít svým posláním, budu uvnitř šťastný a vyrovnaný bez ohledu na okolnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat