Život není o umělém úsměvu od ucha k uchu

Hm, jak jen tento týden popsat? Minulý víkend u nás byly hody, na krojovaný průvod jsem se šla podívat sama se svým synem. Ve čtvrtek jsem se sama se svým synem šla podívat na lampionový průvod a v pátek jsem se sama se svým synem šla podívat na výlov rybníku. Při pohledu na maminky a tatínky s dětmi, kteří tam byli spolu, mi bylo fakt trochu (víc) smutno. Přemýšlím, proč jsem se tak rozhodla. Paní nemoc mi znovu vydatně pohrozila, naštěstí jsem pochopila a netrvalo to dlouho (o to intenzivnější to bylo) a totálně katastrofický pak pro mě byl čtvrtek. Můj syn dělal všechno pro to, abych měla pocit naprostého selhání jakožto rodiče. Nicméně to vedlo k velmi zajímavému zvratu a ještě zajímavější „meditaci“. Poté, co konečně večer usnul, jsem po dlouhé době usedla do svého posvátného kruhu, vzala jsem si deník Cesty integrace, začetla se a při čtení jsem ťukala. Přečetla jsem ho celý. Pak jsem usnula jako špalek... A další věc – na základě mého deníku jsem napsala svůj Scénář. Je velmi krátký a velmi jednoduchý, přesně takový, jaký jsem ho chtěla mít – žádné omezující detaily, jen hrubý náčrt, abych zbytek mohla dotvořit v realitě sama. Dlužím si odpočinek. Sotva můj syn usne, vrhnu se do uklízení nebo do práce místo toho, abych si alespoň na chvilku sedla a nečinně zírala z okna. Pak se nemůžu divit, že z toho kolabuju ;-) A přesto se snažím být pozitivně naladěná a hledat ve věcech to dobré. Priority na tento týden: ehm, nemám žádné  Priority na tento měsíc: dvoje narozeniny mých nejbližších a překonat panickou hrůzu z blížících se Vánoc (už bych se s tím po těch letech fakt mohla srovnat, ne? ). Když se nad tím zamyslím, jsem opravdu šťastná. Drobné sváry, neshody, únava, to všechno patří do vztahů, ať už s partnerem nebo s dítětem nebo do jakýchkoli jiných vztahů. Život není o umělém úsměvu od ucha k uchu, ale o klidu v duši, a ten mám. Co bude od teď za rok, stále nevím. Čeká nás jedno klíčové období, které rozhodne o spoustě věcí, krok do neznáma bez jistoty, co bude dál. Občas je ale třeba takový krok udělat… Moc mě potěšila SMSka od Lilly zaslaná v pátek, 28. 10. – připadalo mi to, jako by byl Silvestr a my všichni si vzájemně přáli jen to nejlepší do nového věku…