Tento týden jsem toho stihl opravdu hodně. Zařizoval jsem topení na hradě, byl jsem řidičem i pozorným přítelem, byl jsem ustrašený i spokojený. Užil jsem si úterní snídani, čtvrteční práce na hradě, kdy nám to šlo opravdu od ruky (díky skvělým nápadům dědy i hvězdičky), a čtvrteční večer u krbu atd.
Plán? Od středy funguje kotel, je třeba vymyslet další…
V úterý přijeli na hrad topenáři a dodělávali, co bylo třeba pro instalaci kotle. Objednal jsem špatné díly na komín, tak jsem musel jet pro nové až do Popůvek. Ve středu přišel servisák a kotel zprovoznil. Ve čtvrtek jsme vybetonovali verandu a oddělili vytápěné přízemí od nevytápěné půdy. To jsou kroky k cíli s názvem „topení na hradě“.
Nikdy se nechceme cítit jako ten nejhorší. Když už k tomu dojde, snažíme se zbavit toho pocitu buď tím, že zkoušíme dokázat, že je někdo horší, nebo tím, že chceme být přijati a bylo nám odpuštěno.
Tento týden jsem splnil část svého plánu, ale nějak jsem si to všechno zapomněl užít. Byl jsem naladěný na sebe, jen jsem u toho nebyl. Až na několik okamžiků, které jsem si o to víc užil.
Téma týdne, voda. Proplul jsem. Uteklo to jako voda. Nějak se mi téma neprojevilo. Snad jen v tom, že jsem měl nějak často žízeň… A taky ve čtvrteční úžasné spolupráci na hradě!
Priority na týden: cvičení, léčitelka.
A na měsíc? Nějaký cíl…
Scénář? Stále opakuju, že si ho dopracuju. To, co v něm mám teď napsáno, se plní.
Od teď za rok půjdu za svým životním cílem. Budu vědět, jaký je.
Žádné komentáře:
Okomentovat